No jo, americké předměstí a drsní niggas. Boje mezi gangy jsou na denním pořádku, ovšem tahle bitka dostane docela nečekaný zvrat…
[youtube id=“XDg5fGSTR7Q“ width=“600″ height=“350″]
Může porno způsobit problémy s erekcí?
V dnešní době je porno docela běžná a hlavně lehce sehnatelná věc. Kdysi jste po známých sháněli pátou kopii nějakého německého porna s chlupatýma ženskýma kyprých tvarů a dneska? Usadíte se do křesla a aniž by o tom někdo věděl se dvěma kliknutími dostanete ke všemu po čem toužíte. Ale není to špatně? Neplatí tady staré moudro všeho moc škodí?
Teď si říkáte: „Magore, péčka není nikdy dost!“, jenže výzkumy by s vámi nesouhlasily. Podle nich totiž v dnešní době trpí stále více mladých mužů okolo dvaceti let věku potížemi s erekcí. Když chlap nezvedne stěžeň, je to problém. Přichází s tím deprese, výkyvy nálady a stydlivost. No a samozřejmě problémy v sexu, logicky. Což vede k ještě větším problémům s erekcí a logicky, k ještě větším problémům v sexu. I tak má ale většina chlapů velké problémy si jakékoli potíže se svou královskou chloubou přiznat a navštívit lékaře se stydí. Přitom se s tím často dá něco dělat. A jak tohle souvisí s pornografií? Je to docela prosté. V dnešní době se díky internetu lidé dívají na porno asi tak o sto tisíc procent více než řekněme před čtyřiceti, nebo i třiceti lety. Tedy, co si budeme nakecávat, ne lidé, ale muži. Tím že se koukáte na porno zažíváte podobné vzrušení, ne-li stejné, jako když se na vás lepí živá ženská (i když to co je lepší je samozřejmě jasné). Do mozku se vám v gigantických dávkách pumpuje dopamin, což je věc způsobující vzrušení, začínáte cítit erekci a vzrušení dostoupí vrcholu. Ovšem, čím častěji se tohle děje, tím větší je pravděpodobnost, že můžou nastat potíže s přísunem dopaminu při reálném sexu. Prostě jeho přísun není tak velký, jako když se díváte na všemožné praktiky na netu. Jste v podstatě jako feťák, vyhledávající na netu stále více, třeba tvrdší praktiky které jste předtím nevyhledával. Reálná ženská pak vašemu mozku připadá tak trochu nudná, protože jste zvyklí koukat na orgie ve virtuálním světě, kde ty nymfy dělají prostě všechno. Vám osobně to tak samozřejmě nepřijde, ale mozku neporučíš. Ten prostě nevyšle dost dopaminu a přichází porucha erekce. V podstatě jste něco podobného jako občasný piják, který se dopil až k alkoholismu. Vy jste se ale proonanovali až k impotenci. Za což si vlastně zasloužíte obdiv, protože to zase tak jednoduchý výkon nebude.
Člověk by řekl, že to co tady bylo psáno je nemožná hloupost, ale výzkumy nelžou. Nicméně, neměli bychom to vidět tak černě, pořád je to jen teorie podpořená statistikou a jak je známo, každá teorie se může mýlit. Ačkoli to logicky dává docela smysl, nemyslíte pánové? Malá rada na závěr, pokud si myslíte, že trpíte právě touhle poruchou, zkuste jednu věc, Bude to sice těžké a srovnatelné s detoxem z heroinu, ale rada je zcela prostá. Omezte porno. Podle lékařů, kteří se tímto problémem zabývají je právě toto asi jediným lékem. Mozek by se měl po čase vzpamatovat a naučit se vzrušit na tom správném místě, tedy na vaší jistě půvabné přítelkyni či manželce (či milence, nebo náhodné kolemjdoucí).
A co takhle auto poháněné párou?
Když si to tak frčíte stopadesátkou po dálnici ve svém klimatizovaném bouráku, napadlo vás někdy, že auta mají za sebou už více jak dvě sta let? Když se kouknete na to svoje, zní to asi neuvěřitelně, ale je tomu skutečně tak, navíc už v prvopočátcích automobilismu v tom dokonce mají prsty Češi. Samozřejmě, před těmi dvě stě lety to byly parní stroje jedoucí pomaleji než běžně jdoucí člověk, ale mezi automobily je řadíme.
Historicky prvním autem byl tříkolový parní vůz Francouze Nicholase Josefa Cugnota z roku 1769, který měl sloužit vojenským účelům a to k přepravě munice a dalších zásob. Stroj uměl vyvinout rychlost až devět kilometrů za hodinu a doba jízdy byla okolo čtvrt hodiny, po kterých se muselo počkat až se v malém parním kotli vyvine potřebný tlak na další jízdu.V roce 1770 postavil Cugnot vylepšenou verzi prvního stroje a přestože rychlost byla velmi malá, tohle monstrum bylo schopné prorazit cihlovou zeď, což se stalo roku 1771 a byla historicky první dopravní nehoda. Jeho vynález se nesetkal s úspěchem a ani s využitím, byl pouze vystavován jako zajímavost a ještě dnes ho můžete vidět v Pařížském Muzeu umění a řemesel. Nebyl ale jediný, ještě za Cugnotova života jezdil v Anglii parní kočár konstruktéra Richarda Treivithicka. Na tom bylo zajímavé to, že měl primitivní převodovku. Česká kapitola v prvopočátcích automobilů se napsala roku 1815, kdy znamenitý konstruktér Josef Božek sestrojil parní vůz pro tři osoby, který se ale také nesetkal s úspěchem a Božek své auto rozbil poté, co mu na předváděcí akci ukradli pokladnu s penězi. Automobily v téhle době byly brány spíš jen jako něco zajímavého, jako něco co se ukazuje na náměstích pro zábavu a i když by se pro ně praktické využití ve své době našlo, právě doba kdy lidé využívali k dopravě koně mohla za to, že se na ně lidé dívali nevěřícně a odsoudili všechny tehdejší modely k neúspěchu.
Prvním parním vozem který byl využíván, byl parní vůz Francouze Amédée Bollée, který ho vyrobil roku 1873, tedy v době kdy už byl vynalezený spalovací motor. Jeho první auto mělo oproti jeho předchůdcům jednu věc kterou známe z dneška a tou je volant, do té doby se vozy ovládaly pákami. Jeho vůz byl na svou dobu rychlý a dobře ovladatelný a to vše přenesl do svého druhého vozu, který dosahoval rychlosti nad třicet kilometrů v hodině a byl využíván armádou, ale majetnějšími civilisty, kteří si mohli toto několika tunové monstrum dovolit.
Zní to neuvěřitelně, ale parní automobily se vyráběly až do třicátých let dvacátého století a to především jako náklaďáky, které měly využití i u nás, protože mezi lety 1924-1935 se ve Škodových závodech vyráběla podle anglického modelu Škoda Sentinel. Ty byly v provozu v Praze až do poloviny padesátých let, za což může i druhá světová válka, za které byl benzín nedostatkové zboží a dokonce i benzínová auta byla předělávána na parní pohon.
Extrémní hraní
Už vás někdy napadlo zahrát si videohru třeba zavěšený na laně z baráku? Týpek ve videu vám předvede, že zahrát si můžete fakt skoro všude.
[youtube id=“D9sXhYlIfRY“ width=“600″ height=“350″]
Lidé jsou prostě úžasní!
People are awesome je kompilace těch nejneuvěřitelnějších kousků co lidé dovedou. A že vám z některých výkonů spadne čelist.
[youtube id=“Vo0Cazxj_yc“ width=“600″ height=“350″]
Tak co, zvládli byste něco z toho co jste právě viděli?
Je lepší být drsňák, nebo slušňák?
Tak jak jste na tom vy? Jste slušňák, nebo drsňák? Když nakouknu do svojí paměti, jsem si jistý, že jste si někdy za život určitě řekli, jak může být taková holka s takovým idiotem. Nebo jak může být tak krásná holka s někým kdo vypadá jako chodící hemeroid. Odpověď vypadá jednoduše, ale dá se na ni odpovědět i složitě. Vezmeme-li si první příklad, tak jste jistě rozený slušňák. Nebo dobrák, přemýšlivý hodný klučina, jak to nazveme je vlastně jedno. A proto vás překvapuje, že je ženská kterou byste vy osobně zahrnuli tím největším obdivem a snesli jí modré z nebe s chlápkem, který se k ní chová špatně. Když si vezmeme druhý příklad, je to přesný opak, nejste dobrák a proto vás překvapuje, že je ženská která by se nejlépe vyjímala po vašem boku s někým, koho byste vy na základce šikanovali. Nepsané pravidlo je ale jasné, ženská si všeobecně vybere pro život slušného, hodného a milého chlapa. Kterého ale s jeho úplným opakem podvede. Což je potvrzené od kamarádky, která je v baru kde vzniká tento článek.
Obojí má své výhody. Jak bylo řečeno v úvodu, ženská si pro život raději vybere slušňáka. Takže, i když jste byl vlastně v sociálním životě loser, získáte jackpot v podobě holky, kterou vám ostatní závidí a typově se k vám vlastně nehodí. Což je jedno, hlavně že máte sex a víc neřešit. Pak ji ale necháte o samotě, někdo vám ji svede a vy ji ve své světské dobrotě ještě po chvíli trucování odpustíte. Každopádně, výhoda je jasná, získáte krásnou ženu pro život.
Pak je druhá možnost. Neberete ženské až tak vážně a to je vaše výhoda. Jste rebel, ženské jsou pro vás zábava, ale s žádnou nevydržíte dlouho a to právě proto jaký jste. Chvíli s vámi bude a pak si raději najde hodného chlápka. Ten vám ale bude vždycky závidět a jako kamarád se vás bude ptát, jak to s těma ženskýma děláte. A vy? Nijak, proč byste se měli starat o nějakou ženskou, když vás nechce, najdete si jinou. Výhoda? Ušetříte si starosti a trápení.
Samozřejmě, ne každý přesně zapadá do těchto dvou typů, můžete být třeba od obojího něco, což je ta nejlepší varianta. Obojí má své pro a proti. Ale vy stejně nemůžete měnit to, jaký jste. K ženám bysme se měli chovat slušně, ale přitom je mít tak trochu na háku, to je nejlepší a pokud to máte tak, máte tu skvělou výbavu pro život.
Drama v Belgii
Úplně obyčejná nudná ulice v Belgii. Jediné co je na ní zvláštní, je červené tlačítko s cedulí „Stisknutím spustíte drama“. Co se asi stane, když ho jeden zvědavý člověk zmáčkne? Budete valit oči!
[youtube id=“316AzLYfAzw“ width=“600″ height=“350″]
Co myslíte, je taková reklama účinná?
Proč jsou teda chlapi lepší kuchaři?
Každý chlap má rád, když má ženu co dobře vaří, každý má rád jídlo „od maminky. A nebo třeba od babičky, ale tam přichází skoro vždy totální přeplnění doplňované poznámkami typu: Asi jsi nemocný, nějak málo jíš.“ Už jste si ale všimli, že třeba pořady v televizi mají téměř výhradně kuchaře muže? Že ti nejlepší šéfkuchaři na světě jsou taky většinou chlapi? Proč tomu tak je, když přece kuchyň je podle tradic ženská záležitost? Jistě, existují chlapi, kteří do kuchyně vlezou jen kdyby tam hořelo, nebo kvůli něčemu z ledničky, ať už je to k jídlu, nebo lahváč. Ale věc je jasná, chlapi jsou lepší kuchaři než ženy.
Pokud žijete v páru (což by se mělo) statisticky častěji vaří vaše křehčí polovička. Bere to jako práci, podobně jako třeba vysávání. Zatímco chlap, který statisticky vaří ne tak často jako žena, chce podat jako vždy co nejlepší výkon, chce z jídla udělat mistrovské dílo na které může být pyšný téměř jako na vlastnoručně postavený dům. Mužské kuchařské mistrovství je závislé taky na tom, že v kuchyni často experimentují a rádi vylepšují úplně obyčejná jídla docela netradičními způsoby, které by ženy nenapadly, protože ty většinou vaří tak jak se to má a jak je to dobré. Naproti tomu muž stráví v kuchyni třeba dvakrát delší dobu a (pokud jídlo svým tuningem nepokazí) když je hotovo, bývá to delikatesa. Na druhou stranu, chlapi narozdíl od žen vyloženě nenávidí tzv. přípravné práce. Škrábání brambor je pro něj otrava. A tady přichází na řadu druhá půlka páru. Pokud si tohle čtete a jste žena, doporučuju jít vašemu alfasamci do kuchyně pomoct právě s těmihle činnostmi. Za prvé ho od nich ušetříte a za druhé spolu strávíte čas a jak je známo, společné vaření utužuje vztah. A rozhodně po nás nechtějte ať umýváme nádobí. Stejně to uděláme, ale neradi a čas strávený touhle činností nám přijde asi jako půlhodina civění do zdi.
Zřejmě to bude v genech, chlapi jsou od přírody hračičkové. Jedna teorie dokonce říká, že muž chce syna víc než dceru ani ne tak proto aby měl pokračovatele rodu, ale proto aby si mohl hrát s jeho hračkami. Ženy bývají praktičtější, takže jídlo je pro ně jen… jídlo (jaký hřích!).
Zvolte si optimální zátěž, jinak si vás syndrom přetrénování najde!
Nic se nemá přehánět, ať už je to sex, chlast, ale i cvičení. Možná to znáte, přijdete do posilovny na svůj pravidelný trénink. Jenže se stane věc, která je pro nás chlapy destruktivní. Kousek od vás cvičí parádní kočka, koukne na vás a lehce se usměje. Je potřeba se pořádně předvést! Nandáte si dvakrát větší zátěž než dáváte běžně a ukazujete svoji býčí sílu, přičemž se snažíte vypadat neodolatelně a náležitě nabušeně.
Existují tři možnosti. Za prvé se kráska do pěti minut sbalí a odejde. Vy si oddechnete, uklidníte se a začnete cvičit jak jste zvyklí. Druhá možnost je nejlepší, dáte se spolu do řeči a po pár sklenkách v baru si večer zacvičíte spolu. Pak ale existuje třetí, nejhorší možnost. Sexy kočka vás má vlastně na háku, jenže váš hormony napumpovaný mozek a prokrvený penis vám nedovolí přestat a vy do toho v posilce bušíte jako Herkules. Holka vypadne, hodí po vás letmý úsměv a vás z přehnané zátěže čeká následující den bolest svalů a stažené šlachy díky čemuž si ani neutřete na záchodě zadek. Čili přetrénování, neboli syndrom přetížení.
Příklad řečený v úvodu byl samozřejmě jenom pro odlehčení, i když, zcela pravdivý. Stejně jako přetrénování. Když se před tréninkem důkladně nerozcvičíte, naložíte tělu příliš velkou zátěž, která neodpovídá jeho stavu a podceníte po – tréninkovou regeneraci organismu, může u vás dojít k přetrénování. Svaly bolí, jsou ztuhlé, mají celkově menší pohyblivost, cítíte se sklesle až apaticky a může se objevit i svalová horečka. A to všechno následujících pár dní. Takové cvičení je zcela neefektivní, protože čas který byste mohli strávit cvičením prochodíte a proležíte v bolestech. Tento stav je samozřejmě nejčastější u začátečníků s nulovými, nebo malými zkušenostmi, ovšem může to potkat i zkušené sportovce. Při takovém stavu je důležité tělo důkladně zregenerovat. Pomůže sauna, masáž, plavání a nezatěžování svalstva. Úplný klid na lůžku není dobrý, protože svaly se musí hýbat a tak byste se měli po nějaké době sem tam protáhnout, ale jen do té míry, do jaké vám to dovolí přetažené svalstvo.
Horší stav může nastat, když děláme jakýkoliv typ cvičení od začátku špatně. I když se budete cítit dobře, trénink se bude horšit až dojde do stavu „mozek by chtěl, ale tělo nemůže“ (podobnost se sexem čistě náhodná). Syndrom přetrénování. Tenhle stav může trvat několik měsíců a v extrémních případech trvá i přes rok. Po tu dobu cítíte nechuť ke cvičení, to co jste kdysi zvládali bez problémů už nezvládáte a když ano, tak s velkými obtížemi. Bušení srdce, rychlost tepu se šplhá do astronomických hodnot už chvíli po začátku tréninku, potíže s dýcháním, častá onemocnění, nechuť k jídlu, ospalost a náladovost. To vše jsou symptomy syndromu přetrénování. Takový stav už je nutné řešit s odborníky.
Nikdy si tedy nenakládejte více než jste schopni zvládnout, dobře se pokaždé rozcvičte a nepodceňujte ani odpočinek a správnou výživu. Machrování před kočkama v posilovně se totiž ne vždy musí vyplatit.
Příjde v létě revoluce sci – fi žánru?
Existují doslova mraky filmů, které na sobě mají nálepku kultovní. Pulp Fiction, Evil Dead, Rambo, Star Wars, jsou jich fakt miliardy. Není taky divu, kult si můžu vytvořit i okolo sousedovy poštovní schránky. Ale jen jednou za pár let se objeví film, který se dá nazvat převratným a který posunul svůj žánr, nebo i celý filmový průmysl někam dál. Jenže pohyblivé obrázky jsou s námi již přes sto dvacet let a v dnešní době je čím dál tím těžší přijít s něčím novým. Toto léto ovšem do kin přijde něco velkého, něco opravdu velkého…
Režisér Ridley Scott je člověk, který za svou kariéru natočil výborné filmy jako Černý jestřáb sestřelen, Thelma a Louisa, Gladiátor, nebo z novějších, Americký gangster. Ty, i když jsou bezesporu výtečnými kousky, ovšem nesahají ani po kotníky dvěma kultům sci-fi žánru a vlastně filmu celkově. Jsou to Vetřelec a Blade Runner.
Blade Runner je čistou esencí cyberpunku, což je odnož sci-fi ve které se objevují převážně hackeři, počítače, nadnárodní korporace chtějící ovládnout svět a její literární podoba je dosti „hardcore“, protože ne každý ji zvládne číst. Ridley Scott ovšem cyberpunkový svět převedl na plátno dokonale a definoval tak jak má vizuálně cyberpunk vypadat. Později vzniklé filmy, videohry a další média z něj poté bohatě čerpaly.
U Vetřelce Ridley Scott zase definoval. A to monster sci-fi horor. A také přivedl na svět dokonalého predátora, jehož vlastní tělo je i dokonalá zbraň. Samotné monstrum je pak uměleckým dílem z dílny H.R. Gigera. Film nabídnul mrazivou atmosféru opuštěné lodi Nostromo někde ve vesmírné zadnici kde „vás nikdo neuslyší křičet“. A to je teda fakt, protože než byste stihli otevřít pusu, rozsekal by vás Vetřelec, nebo se vám na obličej přicucnul facehugger. První „vetřelčí“ film pak dal vzniknout zajímavému universu, ze kterého jsme mohli vidět další tři filmy a tzv. crossovery, tedy Vetřelec versus Predátor (versus člověk). A nyní, po třiceti třech letech se Ridley Scott vrací zpátky k Vetřelcům ve filmu Prometheus. I když teda bacha, přímo o Vetřelce tam nejde a budou tam na ně spíš odkazy. A to je právě to na co fandové čekají, to že se dozví jak to vlastně s vetřelčí rasou je, a že rozlouskneme pár záhad z prvního filmu, jako třeba tu, kdo jsou Space Jockey. Pokud tápete, Space Jockey je ten obrovský mrtvý mimozemšťan sedící u něčeho jako teleskop ve ztroskotané lodi ve které posádka lodi Nostromo našla vetřelčí vejce (a tím to všechno začalo).
Prometheus má premiéru v českých kinech sedmého června a je to něco, co prostě musíte vidět v kině. Doufejme že se Ridley Scott překonal a vytvoří něco stejně převratného jako byl první Vetřelec z roku 1979. A když ne, zaručeně to bude aspoň ohromně kvalitní scífko s vymazlenými efekty.