Štítek: technika

V zajetí rychlosti

Rychlostní rekord drží ještě stále pseudoautomobil Thrust SSC (Thrust Super Sonic Car), když dosáhl v roce 1997 rychlosti 1228 km/h a zároveň překonal i rychlost zvuku. Tuto pozemní raketu poháněly dva motory stíhaček F-4 Phantom II, které vyvinuly tah 223 kN a spálily okolo 18 litrů paliva za sekundu. Kdobychom to měli přepočítat, vycházelo by to cca na 5500 litrů na 100 kilometrů. Zrychlení taky stojí za zmínku: za 4 s na 160 km/h a na kulatých 1000 km/h se Thrust SSC dostal za pouhých 16 sekund. Kola byla zhotovena ze speciální slitiny hliníku, aby vydržela až 9 500 otáček za minutu. Zajímavé je, že už patnáct let nikdo tento rekord nepřekonal. Pokusí se o to ale ten samý tým jako v případě Thrust SSC, který připravuje vůz Bloodhound SSC, který má jet rychlostí až 1600km/h

[youtube id=“gaGO-we-Fag“ width=“600″ height=“350″]

Jak může do letadla uhodit blesk?

Jistě jste si v posledních zprávách všimli, že do letadla s novým francouzským prezidentem Hollandem uhodil blesk a muselo přistát. Ale každé malé dítě přece ví, že když bude čůrat z mostu na železniční vedení, tak ho to zabije, protože je uzemněné. Tak jakto, že do letadla uhodí blesk přestože se vznáší v prostoru? Blesky totiž cestují mezi mraky a nebo mezi mrakem a zemí, kdy pak my vidíme z okna ložnice ten krásný světelný efekt. Nicméně může se stát, že zrovna když blesk cestuje od někud někam, náhodou se mu do cesty připlete letadlo, čili není to tak že by uhodil přímo do něj. Letadla pak fungují jako Faradayova klec, tedy mají na svém povrchu malé hroty, které jsou spojené buď konstrukčně, nebo vodiči, které slouží k tomu, aby odvedly blesk z letadla pryč. Na videu jde jasně vidět, do kterého místa letadla blesk udeří a kterým vyjde. Zásah bleskem tedy ve většině případů letadlo nijak nepoškodí.

[youtube id=“emCcbawLVx4″ width=“600″ height=“350″]

Zkáza mostu Tacoma Narrows

V dnešní zajímavosti zabloudíme trochu do fyziky. Představujeme vám most v Tacomě, v USA, který se stavěl dva roky, od roku 1938 do 1940. Na tom nic zajímavého není, ovšem po slavnostním otevření se za čtyři měsíce provozu zřítil. Zajímavé je, že se ale zřítil dost zajímavým způsobem, který m§žete vidět ve videu. Jak je možné, že se takový kolos až do takové míry rozvlní? Sedmého listopadu 1940 foukal vítr rychlostí 67km/h, což sice není nějaká extra vichřice, jenomže přesně tahle rychlost větru odpovídal rezonanční frekvenci konstrukce mostu. Je to jako když houpete někoho na houpačce, stačí vám jen mírně zatlačit když je zrovna u vás, nemusíte vynakládat skoro žádnou sílu, jen udržovat houpání a on bude stále výš a výš.. A přesně tohle se stalo s mostem, vítr ho rozhoupával a rozhoupával, až se zřítil.

[youtube id=“3mclp9QmCGs“ width=“600″ height=“350″]

Ve videu můžeme vidět člověka, který jde při začátku vibrací most zkontrolovat. Jak jde vidět, chodí jako opilý, čemuž se nejde divit, most se vrtěl jako zadeček krásné slečny. Naštěstí tahle katastrofa měla jen jednu oběť, psa který zůstal v autě.

Pokud vás tohle vědecké pozadí nezajímají, i tak se na video podívejte, protože takhle rozhoupaný most je prostě neuvěřitelný a vypadá to jako animace na počítači, což ovšem není.

Jak je to vlastně s airbagy?

Airbag v autě dneska bereme jako běžnou věc. Ale víte jak vůbec funguje a jaká je jeho historie? Víte o tom, že podobný airbag jako ve vašem autě se užívá i v kosmonautice nebo letectví? Pojďme se společně podívat do historie těchto vzduchových polštářů, které chrání naše životy už čtyřicet let.

Airbag je vak, který vám v případě nárazu zabrání v tom, abyste si vytřískli zuby o palubku. Nutno říct, že pouze v kombinaci s bezpečnostními pásy (i když ne vždy tomu tak bylo), protože bez nich by vám mohl třeba i zlomit vaz. I s pásy vám ale solidně zmaluje ciferník. Při nárazu zaznamenají akcelerometry náraz a elektronika aktivuje chemickou reakci, při níž vznikne plyn, který nafoukne do té doby složený vak do cca 40 milisekund. Po dalších cca 0,3 sekundách se zase vyfoukne, aby vás nezadusil, nebo jednoduše, abyste mohli co nejdříve opustit vozidlo.

[youtube id=“A2fAgW_1nD0″ width=“600″ height=“350″]

Přitom airbag původně pochází z malých letadel (kde se dodnes využívá), kde ale pracoval na trochu jiném systému. Airbag jak ho známe dnes vynalezl v roce 1952 John Hetrick, ovšem musel čekat až do roku 1967, kdy Allen Breed prodal firmě Chrysler svůj návrh senzoru pro detekci nárazu. V roce 1970 americká National Highway Traffic Safety Administration požaduje, aby byly nové vozy od roku 1974 vybaveny nějakým pasivním zařízením pro zvýšení bezpečnosti. Po pár zkušebních modelech od Fordu pak přichází General Motors a v roce 1972 spatřil světlo světa první sériově vyráběný vůz se zabudovanými airbagy, kterým byl Chevrolet Impala model 73. V dalších letech je pak nabízeli jako dodatečnou výbavu další americké značky automobilů, nicméně nesetkávaly se s velkým úspěchem. Američané bezpečnost v autech příliš neřešili a airbag jim byl dokonce představován jako náhražka bezpečnostních pásů (které se také příliš nepoužívaly). Až v roce 1981 skončila fáma, že airbag je náhražkou bezpečnostních pásů. V tom roce vybavila automobilka Mercedes-Benz svůj model W126 airbagy, které byly napojeny na bezpečnostní pásy a to tak, že při detekovaném nárazu senzory předepjaly pásy a následně vystřelily airbag. Roku 1988 pak přichází první firma, která všechna svá auta vybavuje v základní výbavě airbagem a je jí Chrysler. V roce 1995 pak přišla novinka v podobě bočních airbagů (do té doby byly pouze ve volantu, někdy i u spolujezdce) se kterou přišla automobilka Volvo s modelem 850. S hlavovými airbagy pak přišlo BMW v roce 1998. Menší perličkou je to, že při zkouškách airbagů byli požívání živí vepři, když Volvo v roce 1975 testovalo jak airbag působí na nepřipoutané.

Podobný airbag jako máte v autě má své uplatnění i v kosmonautice, ačkoli teda podobný je trochu přehnaný výraz. Má podobný princip, ale je to samozřejmě něco zcela jiného. Používá se pro zmírnění dopadu přistávajících kosmických sond, například už v roce 1966 ho použily sondy Luna 9 a Luna 13, když přistávaly na povrchu měsíce.

Airbag je samozřejmě skvělá věc, ovšem menší postavy a hlavně děti s ním mají problémy a může jejich nehodu spíš ještě zhoršit. Proto je airbag předmětem neustálého zkoumání a testování, protože bezpečnost v automobilu je velmi důležitá.

A co takhle auto poháněné párou?

A co takhle auto poháněné párou?Když si to tak frčíte stopadesátkou po dálnici ve svém klimatizovaném bouráku, napadlo vás někdy, že auta mají za sebou už více jak dvě sta let? Když se kouknete na to svoje, zní to asi neuvěřitelně, ale je tomu skutečně tak, navíc už v prvopočátcích automobilismu v tom dokonce mají prsty Češi. Samozřejmě, před těmi dvě stě lety to byly parní stroje jedoucí pomaleji než běžně jdoucí člověk, ale mezi automobily je řadíme.

Historicky prvním autem byl tříkolový parní vůz Francouze Nicholase Josefa Cugnota z roku 1769, který měl sloužit vojenským účelům a to k přepravě munice a dalších zásob. Stroj uměl vyvinout rychlost až devět kilometrů za hodinu a doba jízdy byla okolo čtvrt hodiny, po kterých se muselo počkat až se v malém parním kotli vyvine potřebný tlak na další jízdu.V roce 1770 postavil Cugnot vylepšenou verzi prvního stroje a přestože rychlost byla velmi malá, tohle monstrum bylo schopné prorazit cihlovou zeď, což se stalo roku 1771 a byla historicky první dopravní nehoda. Jeho vynález se nesetkal s úspěchem a ani s využitím, byl pouze vystavován jako zajímavost a ještě dnes ho můžete vidět v Pařížském Muzeu umění a řemesel. Nebyl ale jediný, ještě za Cugnotova života jezdil v Anglii parní kočár konstruktéra Richarda Treivithicka. Na tom bylo zajímavé to, že měl primitivní převodovku. Česká kapitola v prvopočátcích automobilů se napsala roku 1815, kdy znamenitý konstruktér Josef Božek sestrojil parní vůz pro tři osoby, který se ale také nesetkal s úspěchem a Božek své auto rozbil poté, co mu na předváděcí akci ukradli pokladnu s penězi. Automobily v téhle době byly brány spíš jen jako něco zajímavého, jako něco co se ukazuje na náměstích pro zábavu a i když by se pro ně praktické využití ve své době našlo, právě doba kdy lidé využívali k dopravě koně mohla za to, že se na ně lidé dívali nevěřícně a odsoudili všechny tehdejší modely k neúspěchu.

Prvním parním vozem který byl využíván, byl parní vůz Francouze Amédée Bollée, který ho vyrobil roku 1873, tedy v době kdy už byl vynalezený spalovací motor. Jeho první auto mělo oproti jeho předchůdcům jednu věc kterou známe z dneška a tou je volant, do té doby se vozy ovládaly pákami. Jeho vůz byl na svou dobu rychlý a dobře ovladatelný a to vše přenesl do svého druhého vozu, který dosahoval rychlosti nad třicet kilometrů v hodině a byl využíván armádou, ale majetnějšími civilisty, kteří si mohli toto několika tunové monstrum dovolit.

Zní to neuvěřitelně, ale parní automobily se vyráběly až do třicátých let dvacátého století a to především jako náklaďáky, které měly využití i u nás, protože mezi lety 1924-1935 se ve Škodových závodech vyráběla podle anglického modelu Škoda Sentinel. Ty byly v provozu v Praze až do poloviny padesátých let, za což může i druhá světová válka, za které byl benzín nedostatkové zboží a dokonce i benzínová auta byla předělávána na parní pohon.