Pohlédněme do historie… Trest smrti? Ano či ne?

Servicelinket / Pixabay

Kdysi dávno bylo dovoleno nechat člověka, který se dopustil vážného trestního činu, zabít. Ale jak šel čas, tak se rozmáhala společnost a rozmohly se i tresty. A s časem se také měnily i způsoby, až to došlo do doby, kdy se trest smrti úplně zakázal.

Jaké mělo výhody, když byl udělován trest smrti?

Je pravdou, že se určitě předešlo mnoha trestním činům, protože pachatelé viděli, že někdo jiný byl předtím za takový čin zabít a proto by si dvakrát rozmyslel, jestli obětuje svůj život. Z jiného úhlu pohledu, pokud ten vězen někoho zabil, tak si určitě nezasloužil být sám na živu.

Když to vezmeme z té finanční stránky, je to hnusné, ale nebude nás tento člověk nic stát. Ano, je to nelidské, ale pokud se dopustí třeba vraždy, tak proč bychom my s ním měli mít soucit, když on s tím, koho zabil soucit neměl ?

„Výjimka potvrzující pravidlo“

Samozřejmě, že se najde i člověk, který by měl být od tohoto trestu zbaven i v případě, kdyby takový vážný čin spáchal. Protože existují lidi, kteří jsou psychicky nemocní. A tito lidé se sice dopustí činu, ale v mnoha případech si toho nejsou vědomi, takže by měli dostat šanci se dostat do normálního stavu, což znamenák, že by se měli léčit, aby se jednak mohli začlenit do společnosti a také, proto aby se to už nikdy neopakovalo.

Měl trest smrti nějaký špatný dopad?

Všechno má své klady i zápory. A zápor, který souvisí s tretem smrti je ten, že n vždycky je odsouzen správný člověk – může se stát, že soud dostane důkazy, které ho dovedou k jinému člověku a odsoudí jeho, i když byl třeba nevinní (přece jenom to, že je nevinný tvrdí každý zločinec).

V takovém případě se může stát, že umře nevinný člověk, kdyby ho soud zavřel do vězení, tak se mu při špatném odsouzením veřejně omluvit a pustit ho na svobodu, ale pokud mu někdo vezme život, tak už nikdo ho nevrátí. A co, když je to třeba otec od rodiny? V takových případech je zcela jistě lepší řešení vězeňských cel, než trest smrti.

Královská soutěž Formule 1

Automobilové závody. Zúčastnit se jich je obrovský adrenalin, ale nám obyčejným lidem dávají pěknou dávku adrenalinu i když se na ně díváme s lahváčem z gauče. Králem mezi automobilovými závody je jistojistě Formule 1. Pokud máte jiný názor, hádat se s vámi nebudeme, protože máme pravdu. Takže jak to tedy s formulemi a závody je?

Soutěž Formule 1 byla založena roku 1946, ale co se týče automobilových závodů, jejich historie sahá až do osmdesátých let 19. Století, kdy byly ve Francii pořádány smíšené závody pro různé typy automobilů a na různý typ pohonu. Na přelomu 19 a 20 století se pak ale pořadatelé těchto soutěží rozhodli dělit auta podle hmotnosti (první technické omezení na světě), čímž vyřadili automobily poháněné jinými motory než spalovacími. K začátku dvacátého století se také vztahuje první předchůdce dnešních závodů, čímž byl Gordon-Bennetův pohár (1900-1905), který odstartoval profesionální soutěže, jak je známe dnes.

V roce 1906 uspořádal francouzský autoklub Velkou cenu francouzského autoklubu, který ve své první sezóně dodržoval pouze stávající technické omezení, tedy že auto nesmí mít větší hmotnost než jedna tuna. V dalších sezónách ale přibýval další omezení, jako maximální spotřeba, minimální hmotnost atp. Tato cena se jezdila až do roku 1909, kdy se soutěž na dva roky přerušila kvůli nezájmu automobilek. Automobilový průmysl byl ještě v plenkách a účast v těchto soutěžích pro ně byla příliš nákladná. Velká cena francouzského autoklubu se do první světové války jela už jen sporadicky (3x). Po první světové válce, ve dvacátých letech, se soutěž přejmenovala na Formule Grand Prix. Závody se jezdily pravidelně, ale stále neměly status mistrovství světa. To se změnilo až o mnoho let později, po druhé světové válce. A dostáváme s k Formuli 1.

Po válce vznikla Formule A. Sice neměla stále status mistrovství světa, ale stala se základem pro vznik Formule 1. To se stalo v roce 1947, kdy vznikl nápad uspořádat mistrovství světa, Formule A byla přejmenována na Formuli 1 a vznikla i nižší série Formule 2. Následně v roce 1949 bylo ustanoveno sedm velkých cen (Grand prix), které se staly součástí závodů mistrovství světa. A úplně první z nich byla Velká cena Velké Británie v roce 1950. Od roku 1958 pak vznikl i pohár konstruktérů. První šampionáty byly zcela pod nadvládou značky Alfa Romeo, s modelem 158 vyhrál Giuseppe Farina úplně první šampionát. Hned následující rok vyhrála opět Alfa Romeo, konkrétně Alfa Romeo 159.

Závody Formule 1 pak až dodnes doznávaly řadu změn, hlavně technického rázu. Ale řešilo se i v pozadí, například známé spory mezi FOCA a FISA o příjem z televizních přenosů. A největší rekordman? Samozřejmě Michael Schumacher, se svými sedmi tituly. Ovšem jeho stáj Ferrari ho překonává více než dvojnásobně, jelikož pohár konstruktérů jí patřil šestnáctkrát.

Cyklon B

Víte že se v České Republice dodnes vyrábí jedovatý plyn Cyklon B, který používali za druhé světové války nacisté v plynových komorách v koncentračních táborech? Je to tak, vyrábí se v Kolíně pod změněným názvem jako Uragan D2 a používá se například jako deratizační porstředek, což byl původní účel Cyklonu B. Ovšem do roku 1941, kdy si jeho vlastností všiml důstojník SS Kurt Gerstein a nacisté jej začali používat jako smrtící plyn.

Historie ledního hokeje – část druhá (NHL)

V minulém článku jsme si představili hokej od samotného zrodu, v tom dnešním se přesuneme do doby nám bližší do dvacátého století. Konkrétně zůstaneme u toho severoamerického, jelikož jak každý ví, Kanada je kolébka hokeje (o tom jste se mohli přesvědčit minule).

Na přelomu devatenáctého a dvacátého století se v Kanadě hrály jen městské soutěže, resp. turnaje, kterých se zúčastňovalo jen pár týmů a samozřejmě na amatérské úrovni, hráči si půjčovali výstroj z jiných sportů a o platu si mohli nechat zdát. Až v roce 1885 se začalo rodit cosi jako profesionální liga, když se pár angažovaných sešlo v Montreálu a vytvořili Amatérskou hokejovou asociaci Kanady (která například snížila počet hráčů ze stávajících devíti na sedm). Ve stejném roce pak ve městě Kingston vznikla první organizovaná liga, ve které hrály čtyři týmy. První vítězství v této soutěži si odnesli hráči Queens University, když porazili Athletics 3:1. Další zlom přišel o pár let později, konkrétně roku 1892 kdy tehdejší hokejový nadšenec, kanadský generální guvernér lord Stanley věnoval hokeji pohár, který je nyní nejstarší sportovní trofejí na světě. Ano, jedná se o Stanley Cup a měl ho každý rok získat nejlepší tým. V té době se ovšem o jeho vlastnictví mohl přihlásit kdokoli kdo dal dohromady tým a vyhrál. Prvním klubem, který ho vyhrál byl Montreal AAA, který porazil Ottawa Capitals 3:1. Perličkou je, že lord Stanley nikdy žádný zápas o svůj pohár neviděl, protože jej věnoval před svým návratem do Anglie, kde už zůstal.

[youtube id=“nhx6CkA-nqU“ width=“600″ height=“350″]

Když přišel pohár, začal nabírat na prestiži. A kde je prestiž, jsou i peníze. Roku 1903 vznikl první profesionální klub Portage Lakes. Nedlouho poté začaly v bohatých městech které si to mohly dovoli další kluby a byla ustavena první opravdu profesionální liga International Proffesional Hockey League (IPHL). Už tehdy se ovšem liga potýkala i s problémy dneška a sice vysokými platy hráčů, které vedly k tomu, že liga roku 1907 zanikla. Profesionální hokej ovšem ne, protože už tehdy ho Kanaďané považovali za svůj národní sport (a kdo v Kanadě někdy byl, tak vám potvrdí že je to pravda a že děti tam skoro dříve bruslí než chodí, v Kanadě opravdu bruslí všichni) a tak roku 1908 vznikla Ontario Profesional Hockey League, o dva roky později pak National Hockey Association (NHA). Po skončení sezóny v roce 1910 se pak tyto dvě soutěže spojily, pokračovaly pod názvem NHA a navíc si pod svá křídla vzali i Stanley Cup, který se stal trofejí pro vítěze.

Roku 1911 vznikla ve Spojených státech jako odpověď na kanadskou NHA soutěž Pacific Coast Hockey League (WCHL), která ale nebyla tak dobrá a svým severním sousedům nemohla konkurovat. Tahle doba byla dobou změn, ligy i kluby se snažily hokej zatraktivnit (především známý rodinný klan Patricků). Jednou z převratných změn pak bylo, že roku 1915 přibrala NHA do svých řád klub ze Spojených států, Portland. O rok později se přidal Seattle, což vedlo k jednání v Montrealu roku 1917, kde se vlastníci klubů (mimo jiné těch nejstarších, jako Ottawa Senators, nebo Montreal Canadiens) dohodli na nové soutěži, kterou nebyla jiná než NHL. Ovšem stále nebyla jediná, existovaly další, které spojovaly jiné kluby, které soutěžili s kluby NHL o Stanley Cup. NHL ale byla velmi úspěšná a stalo se pouze jednou, že pohár vy\hrál někdo mimo NHL, bylo to v roce 1925.

NHL se neustále rozšiřovala a už roku 1927 měla deset účastníků, přidali se například Chicago Black Hawks, NY Rangers, nebo Detroit Cougars, což je nynější Detroit Red Wings. Kvůli druhé světové válce a celosvětové hospodářské krizi ovšem NHL musely některé tmy z finančních důvodů opustit a od roku 1942 se hrála NHL jen v šesti klubech, což bylo známé jako Original SIx.

V polovině šedesátých let vznikla WHL, Western Hockey League, která chtěla NHL konkurovat, hrát s ní o Stanley Cup a stát se hlavní soutěží na americkém kontinentu. NHL se to snažila odvrátit nabráním nových klubů a do tří let se rozrostla o další čtyři týmy. Horzba byla odvrácena, nicméně v roce 1972 byla založena Western Hockey Association (WHA), která byla pro NHL opravdu vážným konkurentem. NHL se proto rozhodla opět rozšířit své řady a to hlavně proto, aby WHA tyto týmy nazabrala dříve. Do dvou let posílila o čtyři kluby. NHL a WHA spolu soupěřili až do roku 1979, kdy WHA zanikla a část klubů přešla do NHL. Ale zpět k NHL. To se stále rozšiřovala, rostla a stále roste. Paradoxní je, že ačkoli je soutěž původem kanadská, týmy z USA počet týmů z Kanady převyšují.

NHL má oproti jiným soutěžím na světě odlišná pravidla, administrativu i financování, ale to si vysvětlovat nebudeme, protože tohle je opravdu stručná historie a podrobná historie pouze NHL by vystačila na pořádně tlustou knížku. Nás jako Čechy může hřát to, že v NHL mají čeští hráči nesmazatelnou stopu a patří mezi tahouny svých klubů.

Historie ledního hokeje – část první

Tak nám zrovna probíhá mistrovství světa v našem tak trochu národním sportu, ledním hokeji. Nebudeme se zabývat tím, komu se jak daří, ani kdo pravděpodobně vyhraje, ale přiblížíme si dnes, na oslavu sportovního svátku samotný hokej.

Historie týmové hry se zahnutými holemi sahá až do dávných časů, konkrétně do období 5000 př.n.l. Z té doby se dochoval obraz chlapců kteří si hají se zahnutými holemi a míčkem a je k vidění v Aténském Národním muzeu. Ale i v našem letopočtu existují důkazy o hře podobné hokeji (i když je to vždy spíše pozemní hokej) a to z různých Evropských zemí. První důkaz o hře na ledě s míčkem a se zahnutými holemi je zachycený na obrazech vlámských malířů, na kterých jsou muži hrající hru podobnou golfu, ovšem na ledě. V tom samém století samozřejmě také pokračovalo osidlování amerického kontinentu, kde se Francouzi setkali s indiánskými kmeny, které hrály na zamrzlých jezerech hru s holemi a míčkem, Baggataway. Francouzští vojáci si sebou ze své domoviny přinesli podobnou hru zvanou Hoquet (z Hoquet pak vzniklo jméno hokej) a kombinací evropské a indiánská hry vznikl Lakros, což je známá hra připomínající hokej, která se hraje na suchu i na ledě, jenomže zatím bez bruslí. Když potom  Angličané porazili Francouze a ovládli Kanadu, zavedli hru ze Skotska, Shinney, což je jednoduchá obdoba pozemního hokeje, jakou jste hráli třeba jako děti u baráku.

Začátky hokeje jak ho známe dnes se začaly psát po roce 1856 ve městech Halifax a Kingston, kdy se vojáci z anglických pluku učili ve volnu bruslit na ledě a protože znali Shiney, přenesli tuto hru na led. V Montrealu pak studenti z McGillovy univerzity hrající tuhle předpotopní verzi hokeje postavili do branky gólmana a bylo dokonáno. Prakticky vznikl hokej a podle historiků z McGillovy univerzity se první hokejové utkání hrálo roku 1875, které mělo jedno prvenství. Do té doby používaný gumový míček nahradil předpotopní puk, kulatý plochý kus dřeva. V roce 1877 pak byl nahrazen pukem jak ho známe dnes, tedy gumovým kotoučem. Ten vznikl tak, že strudent F.W.Robertson odříznul vrchní a spodní část gumového míčku. Ihned poté, v roce 1878, pak vznikla první pravidla, z nichž některá se dodržují dodnes. Konkrétně to byly například ta, že se nesmí kopat, držet za límec, napadat zezadu, zvedat hůl jen do výše ramen a nesmí se přihrávat dopředu. A když se vrátíme do branky, podle nepodložených důkazů v roce 1900 Francis Nelson koupil starou rybářskou síť a zavěsil ji do branky, protože předtím jeho střela proletivší brankou zranila diváka.

Hokej se rozšířil z Kanady do světa díky vojákům a studentům, kteří se vraceli do svých domovin. Tam se velmi rychle rozšířil a stal se známým sportem, jemuž se věnovala už i vyšší třída. Jedním z propagátorů hokeje byl guvernér Kanady, lord Stanley (ano, to je ten po kom se jmenuje trofej NHL, Stanley) Hrávali ho ovšem už v té době třeba král Eduard VII, nebo Jiří V. To už byl ale založena Mezinárodní hokejová federace, konkrétně roku 1908 v Curychu, ve Švýcarsku. Tady si můžeme patriotsky položit ruku na srdce, jelikož Čechy byly u zrodu Evropského hokeje. Naši zástupci sice nebyli pozváni na úplně první schůzku v Paříži 1908, ale vstoupil jsme do svazu jako druhá země. Oficiálně 15 listopadu 1908. Což bylo de facto dříve, než sám Český hokejový svaz vznikl. V roce 1909 se pak v Chamonix konal první mezinárodní šampionát, za účasti Francie, Británie, Belgie, Švýcarska a Čech. Na onom šampionátu pak bylo na kongresu rozhodnuto o pravidelném pořádání evropského šampionátu. Moderní historie hokeje je ještě o dost obsáhlejší než jeho prehistorie a tak se k ní vrátíme v některém z dalších článků.

Pivo! Pivo! Pivo!

Venku nám to začíná pěkně připékat a hlavou se honí jedna a tatáž myšlenka. Doráží, neustupuje, stále tam je i když se ji snažíte zapudit. Utíráte si zpocené čelo hřbetem ruky a myšlenka vás donutí olíznout si horkem oschlé rty. Celý mozek se soustředí jen na jediné: „Sakra, jak já bych si dal pořádně vychlazené, orosené, čepované pivo!“ Pokud ovšem nejste abstinenti, což máte blbé. Ale podle studií prý umřete dřív, tak si na vás pak dáme jednoho zrzka. Pivo je prostě fenomén, pivo sbližuje, osvěžuje a chutná. Jakožto pivní národ o tom víme své.

Pivo je něco jako Bible. Stejně jako nevíme kdy vznikla Bible, nikdo nemůže přesně určit, kdy a kde bylo uvařeno první pivo, existují jen teorie, které říkají, že pivo pochází z Mezopotámie. U nás pivo připravovali staří Keltové a Germánové, ale pivu jak ho známe dnes se nepodobalo, jelikož se, stejně jako ve zmíněné Mezopotámii, připravovalo bez chmele, pouze z obilného kvasu. Pivo podobné tomu jak ho známe dnes se u nás podle archeologických výzkumů zřejmě vyrábělo po roce 1000 našeho letopočtu, čemuž nasvědčuje nadační listina prvního českého krále Vratislava II. pro vyšehradskou kapitulu z roku 1088, ve které kromě jiného přidělil kapitule desátek chmele na vaření piva. Rozmach vaření piva u nás pak přišel ve dvanáctém století. Na začátku odstavce jsme zmínili Bibli. Pivo má s křesťanstvím další společnou věc a to tu, že pivovary byly v klášterech běžnou věcí a mniši na vaření a prodeji piva vydělávali.

A co dělá pivo s námi? Pivo je samozřejmě alkoholický nápoj, takže pokud se to s ním přehání, zdraví rozhodně neprospívá. Za všechno samozřejmě může alkohol, takže negativa jsou úplně stejná jako u jakéhokoli jiného alkoholického nápoje. Navíc je v něm docela hodně cukru, zhruba 13 gramů sacharidů na jedno pivo. Pokud si tedy chcete udržet ploché břicho, neměli byste buď pít hodně piva, nebo ano, ale spalovat kalorie. Protože pokud spálíte víc kalorií než přijmete, tak logicky hubnete. I když dle vědeckých studií má pivo opačný efekt a v umírněném množství přispívá spíše k hubnutí, než k přibírání na váze.

Pivo má samozřejmě řadu pozitiv a pokud pijete piva málo, zhruba tak 1,2 litru na týden, dopad na organismus bude mít jen pozitivní. Jenže tohle má taky temnou stránku, dvě piva za týden?! To je utrpení. Nicméně pokud pijete piva více (ale opravdu ne 8-10 každý den) má pozitivní účinky také. Pomineme-li to, že skvěle chutná a v parném dni opravdu osvěží, jsou tady pozitiva zdravotní, protože s pivem dodáváme do těla řadu důležitých vitamínů, minerálů a aminokyselin (které se sice dají získat samozřejmě jinak, ale co už) a díky nízkému obsahu alkoholu a velkého množství vody je pivo dobré na doplnění pitného režimu. Například nahradit jím slazené limonády, jež mají hodně cukru, což má sice pivo také, ale narozdíl od limonád pivo obsahuje výše zmíněné vitamíny a minerály a neobsahuje tzv. prázdné kalorie, barviva a další chemické látky, které obsahují téměř všechny slazené limonády. Pivo je také dobré na cévy a kardiovaskulární systém, na vysoký tlak, ledviny a další a další. O léčivých účincích piva píší už v historických listinách. Je ale třeba opět připomenout, že pivo má příznivé účinky jen při mírné konzumaci.

Pivo je navíc nápoj spojující všechny na světě, jelikož se pije ve všech třídách společnosti. Nicméně za společensky uznávaný nápoj se příliš nepovažuje a ve vyšší společnosti se příliš nehodí, alespoň ne na začátku večera, si dávat pivo. Nic to ovšem nemění na faktu, že pivo pijí dělníci po šichtě i prezidenti u večeře.

(autor článku veřejně přiznává, že k napsání tohoto článku ho inspirovala obrovská chuť dát si v současném pařáku po práci pivko)

Jak je to vlastně s airbagy?

Airbag v autě dneska bereme jako běžnou věc. Ale víte jak vůbec funguje a jaká je jeho historie? Víte o tom, že podobný airbag jako ve vašem autě se užívá i v kosmonautice nebo letectví? Pojďme se společně podívat do historie těchto vzduchových polštářů, které chrání naše životy už čtyřicet let.

Airbag je vak, který vám v případě nárazu zabrání v tom, abyste si vytřískli zuby o palubku. Nutno říct, že pouze v kombinaci s bezpečnostními pásy (i když ne vždy tomu tak bylo), protože bez nich by vám mohl třeba i zlomit vaz. I s pásy vám ale solidně zmaluje ciferník. Při nárazu zaznamenají akcelerometry náraz a elektronika aktivuje chemickou reakci, při níž vznikne plyn, který nafoukne do té doby složený vak do cca 40 milisekund. Po dalších cca 0,3 sekundách se zase vyfoukne, aby vás nezadusil, nebo jednoduše, abyste mohli co nejdříve opustit vozidlo.

[youtube id=“A2fAgW_1nD0″ width=“600″ height=“350″]

Přitom airbag původně pochází z malých letadel (kde se dodnes využívá), kde ale pracoval na trochu jiném systému. Airbag jak ho známe dnes vynalezl v roce 1952 John Hetrick, ovšem musel čekat až do roku 1967, kdy Allen Breed prodal firmě Chrysler svůj návrh senzoru pro detekci nárazu. V roce 1970 americká National Highway Traffic Safety Administration požaduje, aby byly nové vozy od roku 1974 vybaveny nějakým pasivním zařízením pro zvýšení bezpečnosti. Po pár zkušebních modelech od Fordu pak přichází General Motors a v roce 1972 spatřil světlo světa první sériově vyráběný vůz se zabudovanými airbagy, kterým byl Chevrolet Impala model 73. V dalších letech je pak nabízeli jako dodatečnou výbavu další americké značky automobilů, nicméně nesetkávaly se s velkým úspěchem. Američané bezpečnost v autech příliš neřešili a airbag jim byl dokonce představován jako náhražka bezpečnostních pásů (které se také příliš nepoužívaly). Až v roce 1981 skončila fáma, že airbag je náhražkou bezpečnostních pásů. V tom roce vybavila automobilka Mercedes-Benz svůj model W126 airbagy, které byly napojeny na bezpečnostní pásy a to tak, že při detekovaném nárazu senzory předepjaly pásy a následně vystřelily airbag. Roku 1988 pak přichází první firma, která všechna svá auta vybavuje v základní výbavě airbagem a je jí Chrysler. V roce 1995 pak přišla novinka v podobě bočních airbagů (do té doby byly pouze ve volantu, někdy i u spolujezdce) se kterou přišla automobilka Volvo s modelem 850. S hlavovými airbagy pak přišlo BMW v roce 1998. Menší perličkou je to, že při zkouškách airbagů byli požívání živí vepři, když Volvo v roce 1975 testovalo jak airbag působí na nepřipoutané.

Podobný airbag jako máte v autě má své uplatnění i v kosmonautice, ačkoli teda podobný je trochu přehnaný výraz. Má podobný princip, ale je to samozřejmě něco zcela jiného. Používá se pro zmírnění dopadu přistávajících kosmických sond, například už v roce 1966 ho použily sondy Luna 9 a Luna 13, když přistávaly na povrchu měsíce.

Airbag je samozřejmě skvělá věc, ovšem menší postavy a hlavně děti s ním mají problémy a může jejich nehodu spíš ještě zhoršit. Proto je airbag předmětem neustálého zkoumání a testování, protože bezpečnost v automobilu je velmi důležitá.

A co takhle auto poháněné párou?

A co takhle auto poháněné párou?Když si to tak frčíte stopadesátkou po dálnici ve svém klimatizovaném bouráku, napadlo vás někdy, že auta mají za sebou už více jak dvě sta let? Když se kouknete na to svoje, zní to asi neuvěřitelně, ale je tomu skutečně tak, navíc už v prvopočátcích automobilismu v tom dokonce mají prsty Češi. Samozřejmě, před těmi dvě stě lety to byly parní stroje jedoucí pomaleji než běžně jdoucí člověk, ale mezi automobily je řadíme.

Historicky prvním autem byl tříkolový parní vůz Francouze Nicholase Josefa Cugnota z roku 1769, který měl sloužit vojenským účelům a to k přepravě munice a dalších zásob. Stroj uměl vyvinout rychlost až devět kilometrů za hodinu a doba jízdy byla okolo čtvrt hodiny, po kterých se muselo počkat až se v malém parním kotli vyvine potřebný tlak na další jízdu.V roce 1770 postavil Cugnot vylepšenou verzi prvního stroje a přestože rychlost byla velmi malá, tohle monstrum bylo schopné prorazit cihlovou zeď, což se stalo roku 1771 a byla historicky první dopravní nehoda. Jeho vynález se nesetkal s úspěchem a ani s využitím, byl pouze vystavován jako zajímavost a ještě dnes ho můžete vidět v Pařížském Muzeu umění a řemesel. Nebyl ale jediný, ještě za Cugnotova života jezdil v Anglii parní kočár konstruktéra Richarda Treivithicka. Na tom bylo zajímavé to, že měl primitivní převodovku. Česká kapitola v prvopočátcích automobilů se napsala roku 1815, kdy znamenitý konstruktér Josef Božek sestrojil parní vůz pro tři osoby, který se ale také nesetkal s úspěchem a Božek své auto rozbil poté, co mu na předváděcí akci ukradli pokladnu s penězi. Automobily v téhle době byly brány spíš jen jako něco zajímavého, jako něco co se ukazuje na náměstích pro zábavu a i když by se pro ně praktické využití ve své době našlo, právě doba kdy lidé využívali k dopravě koně mohla za to, že se na ně lidé dívali nevěřícně a odsoudili všechny tehdejší modely k neúspěchu.

Prvním parním vozem který byl využíván, byl parní vůz Francouze Amédée Bollée, který ho vyrobil roku 1873, tedy v době kdy už byl vynalezený spalovací motor. Jeho první auto mělo oproti jeho předchůdcům jednu věc kterou známe z dneška a tou je volant, do té doby se vozy ovládaly pákami. Jeho vůz byl na svou dobu rychlý a dobře ovladatelný a to vše přenesl do svého druhého vozu, který dosahoval rychlosti nad třicet kilometrů v hodině a byl využíván armádou, ale majetnějšími civilisty, kteří si mohli toto několika tunové monstrum dovolit.

Zní to neuvěřitelně, ale parní automobily se vyráběly až do třicátých let dvacátého století a to především jako náklaďáky, které měly využití i u nás, protože mezi lety 1924-1935 se ve Škodových závodech vyráběla podle anglického modelu Škoda Sentinel. Ty byly v provozu v Praze až do poloviny padesátých let, za což může i druhá světová válka, za které byl benzín nedostatkové zboží a dokonce i benzínová auta byla předělávána na parní pohon.