Kdysi dávno bylo dovoleno nechat člověka, který se dopustil vážného trestního činu, zabít. Ale jak šel čas, tak se rozmáhala společnost a rozmohly se i tresty. A s časem se také měnily i způsoby, až to došlo do doby, kdy se trest smrti úplně zakázal.
Jaké mělo výhody, když byl udělován trest smrti?
Je pravdou, že se určitě předešlo mnoha trestním činům, protože pachatelé viděli, že někdo jiný byl předtím za takový čin zabít a proto by si dvakrát rozmyslel, jestli obětuje svůj život. Z jiného úhlu pohledu, pokud ten vězen někoho zabil, tak si určitě nezasloužil být sám na živu.
Když to vezmeme z té finanční stránky, je to hnusné, ale nebude nás tento člověk nic stát. Ano, je to nelidské, ale pokud se dopustí třeba vraždy, tak proč bychom my s ním měli mít soucit, když on s tím, koho zabil soucit neměl ?
„Výjimka potvrzující pravidlo“
Samozřejmě, že se najde i člověk, který by měl být od tohoto trestu zbaven i v případě, kdyby takový vážný čin spáchal. Protože existují lidi, kteří jsou psychicky nemocní. A tito lidé se sice dopustí činu, ale v mnoha případech si toho nejsou vědomi, takže by měli dostat šanci se dostat do normálního stavu, což znamenák, že by se měli léčit, aby se jednak mohli začlenit do společnosti a také, proto aby se to už nikdy neopakovalo.
Měl trest smrti nějaký špatný dopad?
Všechno má své klady i zápory. A zápor, který souvisí s tretem smrti je ten, že n vždycky je odsouzen správný člověk – může se stát, že soud dostane důkazy, které ho dovedou k jinému člověku a odsoudí jeho, i když byl třeba nevinní (přece jenom to, že je nevinný tvrdí každý zločinec).
V takovém případě se může stát, že umře nevinný člověk, kdyby ho soud zavřel do vězení, tak se mu při špatném odsouzením veřejně omluvit a pustit ho na svobodu, ale pokud mu někdo vezme život, tak už nikdo ho nevrátí. A co, když je to třeba otec od rodiny? V takových případech je zcela jistě lepší řešení vězeňských cel, než trest smrti.