Když někdo nemá práci, tak je to prý špatné. Houby, je to skvělé, protože si můžete projít tou nejzábavnější částí vašeho nezaměstnaného života a tím jsou pohovory. Přijdete na něj a tam vás čeká holka lehce nad dvacet, která má určit zda získáte práci nebo ne. A vy si říkáte, jak vás takový mladý smrkáč, byť s prsy číslo tři, může posuzovat, když máte za sebou léta praxe. A doma spoustu nezaplacených složenek.
Pokud se chystáte na pracovní pohovor neměli byste nic podcenit, opravdu. Detaily jsou důležité. I když vás tam bude zpovídat mladá holka, která podle vás nemá zkušenosti jako vy, opak je pravdou. S lidmi ucházejícími se o zaměstnání jedná denně a její úkoly jsou trochu jiné než posoudit vaši odbornou způsobilost. Samozřejmě je rozdíl v tom, jestli se jedná o pracovní agenturu, nebo přímo vašeho možného zaměstnavatele. Nicméně jedno má oboje stejně společné, personalisty.
Je velký rozdíl v tom, pokud jdete na pohovor k zaměstnavateli, nebo jen do personální agentury. V dnešní době je totiž docela problém je vůbec rozeznat, personální agentura má své sídlo, má zařízené kanceláře a má zavádějící jméno (která ovšem po chvíli praxe prokouknete). Ale stejně jako u větší firmy vás čeká personalista, ovšem s tím rozdílem, že ten agenturní vám ve většině případů nenabízí přímo práci, ale jde mu o to aby si zařadil do svého početného stáda dalšího člověka, kterým pak může disponovat při jednání s firmami. Což samozřejmě neznamená že vám práci neseženou, ale je to o tom, že si vás na pohovor mohou pozvat aniž by pro vás předem nějakou měli, i když říkají opak. Nicméně pohovor přímo u zaměstnavatele probíhá v podobném duchu, jen s tím rozdílem, že personalista je jakýsi „třídič plevelu“, což znamená že posoudí zda jste vhodný pro další kolo pohovoru, kde už se setkáte většinou s někým kdo vašemu oboru rozumí, často se jedná o budoucího nadřízeného.
A jak se tedy na pohovor připravit? Samozřejmě záleží na tom, o jakou pozici se ucházíte, pokud se ucházíte na místo pomocníka souseda Tondy zedníka, určitě nemusíte do hospody přijít v obleku. Nicméně, ucházíte-li se o místo v alespoň trochu větší firmě a to i na nižší pozici, rozhodně nic nezkazíte tím, když přijdete v obleku, či minimálně oblečen na úrovni. Ale dávejte si pozor na to, abyste nebyli oblečeni lépe než personalista, který vás bude zpovídat, nepůsobí to dobře, stejně jako příliš luxusní oblek. Formálně, ale střízlivě. O tom že byste měli mít upravené vousy, vlasy a nehty je snad netřeba se zmiňovat. Taková malá rada, vezměte si sebou aktovku, kufřík, či jen nějakou koženou složku na úrovni a to i když ji absolutně nepotřebujete. Dejte si do ní například své doklady o vzdělání, kurzech a životopis. Působí to dobře.
To bychom měli vzhled, jenže pohovor není módní přehlídka ale pohovor a na tom je ve zvyku mluvit, jinak tam nemusíte chodit. Noc před pohovorem (ale i klidně pár dní před tím) se pořádně, tzv. do růžova vyspěte. Unavený člověk totiž nepůsobí zrovna dobře a to i kdybyste mezi řečí dodali důvody proč jste nevyspaní. Ty totiž nikoho nezajímají. I když se bude tvářit chápavě. Až se ráno probudíte, dejte si něco lehkého a chutného, při pohovoru vám s nafouknutým žaludkem nebude dobře. V koupelně si pak mluvte před zrcadlem. Nebojte se, není to příznak šílenství, dělá se to běžně, pomůže vám to artikulovat a de facto to funguje tak, že jste sám sobě obecenstvem. Dělá to spoustu lidí. Když už budete mluvit, připravte se. Ačkoli, tahle příprava by měla proběhnout dříve než ráno před pohovorem. U každého je to totiž podobné a narazíte na podobné otázky, nicméně jedny se vždy opakují. Jaká je vaše představa o platu a kdy jste schopen nastoupit? Co víte o naší firmě? Proč u nás chcete pracovat? Už jste někdy pracoval na podobné pozici? Jaká je vaše praxe? A tak podobně, toto jsou otázky, se kterými se setkáte na každém pohovoru. Jejich odpovědi byste si měli dopředu promyslet a vědět.
Personalista se kterým se setkáte se vás ale může ptát, a ve většině případů tomu tak je, na otázky které absolutně nesouvisí s tím, co hodláte dělat a občas si asi pomyslíte jestli je normální. Kromě otázek jako co je vaší silnou nebo slabou stránkou a podobných věcí se vás může zeptat, což vím z vlastní praxe, například na takovou blbost, jako třeba jak se vyrábí lentilky. Ano, s touto otázkou jsem se na pohovoru setkal a to jsem se hlásil do firmy zabývající se bezpečnostními systémy. Proč se na tyto věci ptají? Odpověď je zcela jednoduchá, v případě lentilek je absolutně nezajímá jestli to víte, tázající to ostatně zřejmě neví taky. Jde jen o to, jak si s podobně překvapivou otázkou poradíte. A zkuste se nad tím zamyslet. Jak se vlastně vyrábějí lentilky? Mají tak hladkou polevu, jaktože není nikde porušena? Někde přeci musí ta poleva uschnout, tak jaktože tam není otlačené místo? Opravdu nevím a vzhledem k tomu že jsem byl ještě hodně mladý, nevěděl jsem ani při tom pohovoru. Je proto potřeba se tak trochu připravit na podobný styl otázek. Podle toho jak si s odpovědí poradíte se totiž personalista rozhoduje, zda vás pošle dál. On totiž funguje většinou tak (hlavně u větších firem), že se vás ptá jen na obecné otázky. To jak velká je vaše odborná praxe bude zajímat až lidi ve druhém kole pohovorů.
Dalším aspektem je to, jak se budete chovat. Být sebevědomý samozřejmě patří k věci, jenže by se to nemělo přehánět, když na pohovoru řeknete, že byste rádi v kariérním postupu nahradili ředitele a dělali velká rozhodnutí, jste předem odsouzeni k záhubě, především jde o to, že jste to Vy kdo se hlásí o práci. A věřte tomu, že existuje aspoň sto vhodnějších uchazečů než jste vy. Důležitá je totiž pokora. Ne přehnaná pokora (to byste zase působili jako někdo s kým si může každý zametat), ale taková, aby byl vidět respekt. K tomu kdo rozhoduje o tom, zda budete mít práci byste totiž respekt cítit měli. Že je to kráva nebo debil si můžete myslet doma. Samozřejmě to záleží na tom s kým se setkáte, kromě profesionálních personalistů postupujících psychologickým modelem je stále dost idiotů, kteří jsou jednoduše… idioti. Takovým hlavně dávejte najevo jaký k nim máte respekt a jak vás těší to, že vás zpovídá zrovna idiot (tedy, to že je podle vás idiot samozřejmě umně skrývejte). Ačkoli, dopředu se rozmyslete zda chcete pracovat ve firmě, která zaměstnává takové lidi. V takové firmě se totiž poctivou prací zřejmě daleko nedostanete.
Pohovor je důležitá věc, zvláště pokud vám na daném zaměstnání záleží. Tedy na budoucím zaměstnání. Proto je důležité se na něj připravit. Pokud pijete kafe, dejte si kafe. Dobrým prostředkem je také cukr, dát si před tím čokoládu, či colu taky pomůže. A lze to samozřejmě i s alkoholem, ovšem pokud už si musíte dát panáka na kuráž, dejte si alespoň žvýkačku. Přeji mnoho štěstí při úspěšných pohovorech, ve kterých vám snad pomohl tento článek.
Sex je sport, to ví každý kdo se u něj zapotil a jakože to fakt není problém, protože zapojujeme naráz více svalů než třeba při běhání. Celková námaha pak závisí na samozřejmě na délce styku. Nebo i ne styku, protože zapotit se můžete i při masturbaci, když vám to trvá dlouho. To jen tak na okraj, vrátíme se k tomu, že sex je sport. A jako každý sport, i v něm existují rekordy, pojďme se tedy společně na některé z nich podívat na ty nejdelší. K dalším typům rekordů se pak vrátíme v některém z dalších článků.
V minulém článku jsme si představili hokej od samotného zrodu, v tom dnešním se přesuneme do doby nám bližší do dvacátého století. Konkrétně zůstaneme u toho severoamerického, jelikož jak každý ví, Kanada je kolébka hokeje (o tom jste se mohli přesvědčit minule).
Tak nám zrovna probíhá mistrovství světa v našem tak trochu národním sportu, ledním hokeji. Nebudeme se zabývat tím, komu se jak daří, ani kdo pravděpodobně vyhraje, ale přiblížíme si dnes, na oslavu sportovního svátku samotný hokej.
