Dochované zdroje zmiňují nůž karambit již v 11. století našeho letopočtu. Objevuje se u obyvatel Indonésie. U prostých rolníků, kteří jej používali pro sekání trávy, dřeva, řezání provázků a vyrývání zeminy. Rybáři nůž karambit používali pro zpracování ryb, lovci zvěře jej měli na porcování a vykosťování masa. Svoje přednosti si nůž karambit zachoval dodnes.
Od pomocníka v zemědělství po užitečnost v extrémních podmínkách
Ačkoli už karambit nůž málokdo potírá smrtelným jedem, jako tomu bylo v dobách minulých a válečných, dodnes si zachovává rovněž funkci účinného bojového prostředku. Specifika karambitu spočívají v zahnuté čepeli v neobvykle ostrém úhlu a bezpečnostním kroužku, díky němuž se dobře drží a ovládá. Proto jsou nože karambit využívány v extrémních podmínkách – pod vodou, na ledu nebo při slézání skal.
Společné rysy nožů karambit
Jakkoli existuje několik typů karambitu, všechny mají společné specifické rysy. Každý karambit nůž je opatřen špičkou, typickým vnějším a vnitřním ostřím (právní úpravy některých zemí nedovolují prodávat karambity s nabroušeným vnějším ostřím), dříkem a zpětným ostřím. Nedílnou součástí jsou rukojeť, hřbet, čelní brzda, zadní brzda a bezpečnostní kroužek (prstenec). Bezpečnostní prstenec umožňuje sevření prstů jako při držení nůžek, a tím se zmenšuje pravděpodobnost vyklouznutí nože z ruky.
Mnohostranné využití karambitu
V současné době není karambit nůž pouhou součástí praktikantů bojových umění Indonésie. Stal se praktickou a užitečnou pomůckou pro lovce, rybáře, adrenalinové sportovce, táborníky i domácí kutily. Různorodost použití deklarují i vlastnosti, díky nimž byl a je karambit úspěšně používán v sebeobraně. Majitel nože jej drží téměř neviditelně, nemůže být jednoduše odzbrojen, může měnit dosah bez pohybu těla a jedním pohybem zasadit dvě rány.