Po ukončení studií jsem začala hledat práci. Příčila se mi představa, že bych neměla co dělat, že bych nevydělávala peníze a nechala se živit rodiči případně přítelem. V našem kraji ale panovala poměrně vysoká nezaměstnanost. Tedy alespoň podle různých grafů a tabulek, které se tu a tam objevily v místních novinách.
Nevyhnula jsem se bohužel přihlášení se na pracovní úřad, kde jsem byla nucena oběhnout si povinné byrokratické kolečko. Byl to zvláštní pocit, cítila jsem se méněcenná a nepotřebná. Chodila jsem sice na brigádu, peníze z ní ale na slušné živobytí nestačily, navíc jsem ani nemohla kvůli pravidlům na úřadě pracovat více, abych nepřekročila stanovený finanční limit, který jsem si mohla každý měsíc vydělat. Pomalu jsem se loučila s představou, že najdu zaměstnání v oboru, který jsem vystudovala.
Na úřadě jsem ale po pár týdnech dostala poměrně výhodnou nabídku práce. Jediné, co mi chybělo k tomu, abych mohla nastoupit, bylo potřebné vzdělávání v sociálních službách. I přesto jsem se o místo ucházela doufajíc, že mi pomohou rady, které mi poskytla úřednice na pracovním úřadě. Přijímací řízení bylo příjemné. Líbilo se mi vystupování personalistky i ředitele společnosti, pro kterou bych měla v případě úspěchu při přijímacím řízení pracovat. I přesto, že mi chyběla potřebná kvalifikace, zdála jsem se být vhodnou kandidátkou. Musela jsem však přislíbit, že pokud místo přijmu, nastoupím na za nedlouho probíhající Kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách Liberec a potřebné vzdělání si doplním. Učení pro mě nebyl problém, a tak jsem kývla.Kurz mi byl bezezbytku proplacen, za což jsem opravdu velmi vděčná. Díky společnosti Seduca, která tyto a podobné rekvalifikační kurzy pořádá, jsem sehnala práci poměrně rychle a bez větších problémů. Rekvalifikační kurzy této společnosti mohu jen doporučit. Kontakty a případné další informace hledejte na stránkách www.seduca.cz/kontakt.