Říkal někdo kvalitní a šťavnatý, středně propečený hovězí steak?

Jak si představujeme správnou, takovou tu chlapskou večeři? Ohřáté párky a pivo, nebo celou škálu polotovarů? Na ty rovnou zapomeňte. Krásný, šťavnatý, středně propečený hovězí steak. Existuje snad něco více krásného, než křehký flák masa? Teď nemáme na mysli kus vakuovaného masa ze supermarketu, který si osmažíte na pánvi, ale máme na mysli pravý steak, jehož pozření vám přinese nadpozemský zážitek srovnatelný s uměleckým dílem. A přitom to není tak obtížné jak se zdá, něco podobného si připravit a proto vám my, extramuž.cz přinášíme tento návod na stylovou a velmi chutnou večeři, na kterou možná sbalíte i nějakou tu ženu, která vás bude mít za mistra kuchyně (a hned při další večeři ji můžete překvapit těmi ohřátými párky).

V prvé řadě musíte zabít krávu. Ne, jen žertujeme, ale výběr kvalitního masa je opravdu zásadní a neměli byste jej podceňovat, protože pro přípravu steaku je zásadní. Maso musí být správně dozrálé, minimálně tři až čtyři týdny. Nejlepší volbou je maso z mladého býčka (ten je cennější než jalovice) z Jižní Ameriky (plemena Aberdeen Angus, Shorthorn, Hereford aj.). Takové maso zraje několik desítek týdnů cestou z Jižní Ameriky k nám do Evropy. Ovšem stačí vám najít kvalitní roštěnku, nebo svíčku. Při výběru masa nám nejvíce pomůže praxe, neboli zkušené oko. Správné maso na steak poznáme dle jeho barvy, neboť správně odleželá hovězí svíčková je po krajích nahnědlá a středový terč je červený, maso na řezu lesklé. Po stisku masa prstem se nemá povrch zase rychle vyrovnat. Jemné mramorování masa je zárukou křehkosti.

Maso už bychom měli, ovšem co teď s ním? Maso si musíme správně připravit a naložit. A to samozřejmě minimálně den před tím než jej budeme připravovat. Pokud máme maso vcelku, je důležité ho správně nakrájet. Správný steak by měl být čtyři až pět centimetrů vysoký, protože přece chceme pořádný flák masa a tak ukrojíme pořádný plátek. Mimo jiné, takto hrubým steakům se říká Tournedos. Viděli jste mámu, popřípadě babičku či jakoukoli ženskou jak mlátí do masa paličkou? Opovažte se! Pokud jste si sehnali kvalitní maso, je skoro hřích jej naklepávat. Stačí mu dát jen pár ran pěstí, tedy klouby maso jemně promasírovat aniž bychom narušili jeho strukturu. Důležitý je samozřejmě i tvar steaku, chceme  přece aby to i krásně vypadalo a proto přichází na řadu provázek. Tím svážeme maso po obvodu a podle chutí pod něj můžeme vrazit třeba slaninu, či jinou ingredienci která nám chutná. Ovšem musí to být ingredience, jejíž chuť maso chytne, opravdu ho nezkoušejte obmotat třeba lentilkami, jakkoli je máte rádi. Pak si masíčko hezky naložíme. Rozhodně nedoporučujeme používat sůl, ta se může dodat až potom a existuje pravidlo, že steaky se prostě nesolí. Stačí je jen naložit do kvalitního olivového oleje a pepře. Takto necháme maso jeden den, nebo alespoň pár hodin, než nám správně nasákne.

Dobrá, nastal onen den epické žranice a my bychom se měli vrhnout na přípravu steaku. Z vlastní zkušenosti rozhodně doporučujeme plyn. Elektrický sporák je sice super, ale steak potřebuje pořádný oheň. Další věcí je kvalitní pánev, měla by to být pořádná litinová pánev, nepočítejte s tím, že na kusu plechu z obchoďáku připravíte kvalitní steak, protože u pánve jde především o to, jak se umí nahřát a vodit teplo. A teplota je u steaku velmi důležitá, de facto ho musíme překvapit a hodit na nejvyšší stupeň rozpálenou pánev. Na stupních samozřejmě záleží propečení steaku, ovšem my se zabýváme tím nejlepším, tedy středně propečeným.

Hodíme tedy maso na pánev bez oleje, protože pokud jste jej naložili do olivového oleje, má v sobě dostatek mastnoty. Osmahneme maso s každé strany tak tři až čtyři minutky. Tím se maso zatáhne a šťáva zůstane uvnitř.  Žádném případě se nepokoušejte maso převracet vidličkou. Neměli bychom ho narušovat a proto je vhodné použít kleště nebo obracečku. Po těch pár minutách dáme maso na talíř a překryjeme alobalem, aby si trochu odpočinulo. My jsme si mezitím rozpálili troubu. Necháme maso tak pět minut odpočinout a vrazíme ho tam, tedy do trouby. Tam jej  necháme dodělat. Ještě před tím můžeme přidat i sůl, jejíž použití jsme před tím nedoporučovali a to z jednoho prostého důvodu. Sůl totiž vysušuje a kdybychom maso solili před tím, tak by sůl vytáhla z masa veškerou šťávu. Když už je ale maso osmahnuté, tak nehrozí, že by sůl nějakou šťávu vytáhla. A to je všechno, po pěti minutách v troubě maso vytáhneme a servírujeme. Jako příloha jsou vhodné brambory vařené se slupkou, chřest, či nějaký salát.

Proč jsou teda chlapi lepší kuchaři?

Proč jsou teda chlapi lepší kuchaři?Každý chlap má rád, když má ženu co dobře vaří, každý má rád jídlo „od maminky. A nebo třeba od babičky, ale tam přichází skoro vždy totální přeplnění doplňované poznámkami typu: Asi jsi nemocný, nějak málo jíš.“ Už jste si ale všimli, že třeba pořady v televizi mají téměř výhradně kuchaře muže? Že ti nejlepší šéfkuchaři na světě jsou taky většinou chlapi? Proč tomu tak je, když přece kuchyň je podle tradic ženská záležitost? Jistě, existují chlapi, kteří do kuchyně vlezou jen kdyby tam hořelo, nebo kvůli něčemu z ledničky, ať už je to k jídlu, nebo lahváč. Ale věc je jasná, chlapi jsou lepší kuchaři než ženy.

Pokud žijete v páru (což by se mělo) statisticky častěji vaří vaše křehčí polovička. Bere to jako práci, podobně jako třeba vysávání. Zatímco chlap, který statisticky vaří ne tak často jako žena, chce podat jako vždy co nejlepší výkon, chce z jídla udělat mistrovské dílo na které může být pyšný téměř jako na vlastnoručně postavený dům. Mužské kuchařské mistrovství je závislé taky na tom, že v kuchyni často experimentují a rádi vylepšují úplně obyčejná jídla docela netradičními způsoby, které by ženy nenapadly, protože ty většinou vaří tak jak se to má a jak je to dobré. Naproti tomu muž stráví v kuchyni třeba dvakrát delší dobu a (pokud jídlo svým tuningem nepokazí) když je hotovo, bývá to delikatesa. Na druhou stranu, chlapi narozdíl od žen vyloženě nenávidí tzv. přípravné práce. Škrábání brambor je pro něj otrava. A tady přichází na řadu druhá půlka páru. Pokud si tohle čtete a jste žena, doporučuju jít vašemu alfasamci do kuchyně pomoct právě s těmihle činnostmi. Za prvé ho od nich ušetříte a za druhé spolu strávíte čas a jak je známo, společné vaření utužuje vztah. A rozhodně po nás nechtějte ať umýváme nádobí. Stejně to uděláme, ale neradi a čas strávený touhle činností nám přijde asi jako půlhodina civění do zdi.

Zřejmě to bude v genech, chlapi jsou od přírody hračičkové. Jedna teorie dokonce říká, že muž chce syna víc než dceru ani ne tak proto aby měl pokračovatele rodu, ale proto aby si mohl hrát s jeho hračkami. Ženy bývají praktičtější, takže jídlo je pro ně jen… jídlo (jaký hřích!).