Deskovky pro chlapy, co deskovky nesnáší

Vzpomínka na Člověče, nezlob se u babičky odradila celou generaci. Moderní deskové hry s tím ale mají společného asi tolik co dnešní auto s trabantem — a existuje pár, které fungují i na skeptiky.

Proč vás nebavily

Klasické hry z dětství měly dvě vady. Vyhrával v nich náhodně ten, kdo házel líp, takže se nedalo nic ovlivnit. A kdo vypadl, seděl a čekal. Obojí moderní hry řeší — rozhoduje se, ne hází, a hraje se až do konce všemi.

Čtyři, které fungují skoro vždycky

Hry s blafováním a skrytou rolí, kde parta hledá mezi sebou zrádce. Nepotřebují znalost pravidel, fungují od šesti lidí nahoru a to podstatné se odehrává v řeči, ne na stole.

Kooperativní hry, kde všichni hrají proti hře samotné. Odpadá nepříjemnost, že se kamarádi navzájem poráží, a místo toho vznikne parta řešící problém.

Budovatelské hry, kde si každý staví vlastní stroj z karet a sleduje, jak mu to postupně začne fungovat. Tenhle typ chytne hlavně lidi, kteří mají rádi systémy — programátory, kutily, hráče strategií.

A rychlé postřehové hry na patnáct minut, které se hodí jako rozehřívačka nebo když nikdo nemá náladu na nic dlouhého.

Jak to nezkazit

Nevytáhněte jako první hru na tři hodiny s dvacetistránkovými pravidly. Vysvětlování pravidel je moment, kdy polovina lidí mentálně odejde. Dobrá první hra se vysvětluje pět minut a první kolo si hrajete naprázdno.

A nehrajte o vítězství. Parta, kde jeden zná hru nazpaměť a ostatní ne, nemá zábavu, má školení.

Kde to zkusit zadarmo

Herny a kluby s deskovkami jsou dneska ve větších městech běžné — zaplatíte vstupné nebo útratu a máte k dispozici několik set her včetně někoho, kdo je umí vysvětlit. Je to výrazně levnější způsob, jak zjistit, co vás baví, než koupit tři krabice po tisícovce.