Proč jsou dnes filmy tak dlouhé

Tříhodinový blockbuster býval událost jednou za pár let. Dneska je to běžný formát a diváci si stěžují, že se nedá vydržet bez pauzy. Důvodů je několik a žádný z nich není, že by režiséři zlenivěli.

Kino potřebuje událost

Streamovací služby vzaly kinům běžný film. Co zůstalo, musí být něco, co se doma zažít nedá — a délka je jeden ze způsobů, jak dát najevo, že jde o velkou věc. Tříhodinový film se v hlavě zařadí jinam než devadesátiminutový.

Provozovatele kin to přitom nebaví. Delší film znamená méně projekcí denně a méně prodaného popcornu. Tlak na délku tedy nepřichází od nich.

Digitální střih změnil pravidla

Na film se stříhalo fyzicky a materiál stál peníze. Dnešní produkce natočí několikanásobek a střihač má k dispozici stovky hodin. Verzí filmu vzniká několik a zkrátit hotovou práci je bolestivé rozhodnutí, které někdo musí udělat.

K tomu dozrálo postavení režisérů se jménem. Ti mají smluvně poslední slovo o finálním střihu a studio jim do délky nemluví.

Seriálové myšlení

Velké filmové série potřebují do každého dílu vejít příběh, který pokračuje jinde. Představit nové postavy, uzavřít předchozí linku, naznačit další. To všechno jsou minuty, které s vlastním příběhem filmu nemají co dělat.

Kde je hranice

Zajímavé je, že s délkou nesouvisí kvalita ani spokojenost diváků. Data z tržeb ukazují, že divák tříhodinovému filmu délku promine, pokud má tempo. Co netrpí je pomalost, ale prostoj — scény, které příběh neposouvají.

Staré řemeslné pravidlo říká, že film má být tak dlouhý, jak dlouho vydrží divákův močový měchýř. Moderní verze je upřímnější: tak dlouhý, aby nikdo neměl čas se podívat na hodinky.